Kompas pro mladé ve vědě

Cílem tohoto projektu je shrnout základní fakta, která mohou mladým vědcům pomoci odvádět dobrou práci a být úspěšní. Články se budou zaměřovat na následující témata:

Úvodník: Na cestě ke špičkovému výzkumu (Zdeněk Hanzálek)
1. Dvanáct dobrých důvodů, proč publikovat ve špičkových časopisech. (Michael Šebek)
2. Proč a jak soutěžit o prestižní projekty? (Jan Zeman)
3. Proč jezdit na kvalitní vědecké konference
a proč na nich publikovat? (Tomáš Svoboda)
4. Jak dělat aplikovaný výzkum, který někdo používá? (Zdeněk Hanzálek a Tomáš Polcar)
5. Co znamená být doktorand či doktorandka?
6. Proč jezdit na stáže v zahraničí?
7. Proč trávit čas s nejlepšími studenty a studentkami?
8. Publikační etika aneb jak zůstat normálním člověkem.

Praktické tipy a rady budou pravidelně publikovány v elektronické i tištěné verzi časopisu Českého učení technického v Praze – „Pražská technika“.

Autoři tohoto seriálu i redakce Pražské techniky vítají názory k tématům jednotlivých článků, postřehy začínajících vědců i těch zkušených. Diskuse je otevřena na webu projektu Roboprox, počítáme s tím, že reakce čtenářů přineseme i na stránkách univerzitního časopisu.

Řada z nás nastoupila do prvního ročníku studia na ČVUT s vizí, že jednou uděláme nějaký zajímavý počin, který bude lidem k dobru a bude přispívat k jakémusi vědecko–technickému pokroku. Něco jako říká Karel Čapek v románu Krakatit: „Aby to dalo hodně užitku. A aby to taky svítilo, a hřálo, víš?“. Myslím, že bude velice prospěšné, když se této „do nebe vedoucí“ vize budeme držet, aby nás nesemlely různé životní situace a pseudo–povinnosti, které nás vedou do „hlubin pekelných“. Ti nejlepší, jako Otto Wichterle nebo Antonín Holý, měli, věřím, vizi velmi podobnou.

Pokud se nám podařilo zdárně zakončit studium, najít si zajímavé téma na doktorát a ten ukončit s originálními výsledky, tak nám přející kolegové plácají po ramenou a my se dostáváme do kategorie „mladý a nadějný“. Život mladého a nadějného je zalitý sluncem. Bývá všude zván, trochu proto, že je pracovitý, ale hlavně proto, že je mladý a že je nadějný. A tak se může stát, že podlehneme určitému opojení, a tu původní vizi nějak odkládáme ve stylu „dnes ještě vyřeším pár drobností a zítra začnu pořádně“. Ale nezačnu a vědecko-technický pokrok se ne a ne dostavit. Přitom užívám svobody akademického prostředí, kdy si mohu volit, co se pokusím vybádat, ale často se stávám jakousi obětí této svobody, jelikož se nemohu rozhodnout.

Po pár letech přijde zajímavý předěl, kdy nás přestanou plácat po ramenou, už nejsme ten mladý a nadějný, a my pochopíme, že skončila „doba her a malin nezralých“. Tento předěl přichází například v okamžiku, kdy nás někdo požádá, abychom danou práci nejenom dělali (vid nedokonavý), ale také dodělali (vid dokonavý). Zde česká gramatika velmi pomáhá odlišit od sebe ty, co „článek či algoritmus psali“ od jiných, kteří „článek či algoritmus napsali“. Další zajímavá situace vzniká, když nás někdo požádá, abychom peníze nejenom utráceli, ale také vydělali.

Je těžké říct, co přesně má člověk dělat ve zmíněném předělu, aby se nedostal do hlubin pekelných a jeho život se nestal festivalem promarněných příležitostí. Určitě však existuje několik základních faktů, které je dobře vědět. Ta bývají často skryta, manipulována a rozporována těmi, co příliš neuspěli. Stávají se předmětem nekonečných diskusí na schůzích, které nemají žádný závěr. Jako příklad uvedu otázku, zda jsou důležitější publikace na konferencích, nebo v časopisech. Přitom odpověď je velice jednoduchá:
důležité jsou publikace jak na nejlepších konferencích, tak v nejlepších časopisech. V dané komunitě se ví, které jsou nejlepší konference či časopisy, a my to poznáme ve chvíli, kdy se hlásíme na místo postdoka, a členové přijímací komise se nás ptají, zdali takové publikace máme. Další záludná otázka je, jak se pozná dobrá aplikace. Odpověď na ni je opět velmi jednoduchá: je to ta, co se prosadila v konkurenčním boji a někdo ji používá.

Byl jednou jeden mladý vědec – říkejme mu Jenda Český. Měl spoustu skvělých výsledků a většinu publikoval v nejlepších světových časopisech. Až na jeden, jak se
později ukázalo přelomový objev, nazvěme ho „Převratný vzorec“. Ten skončil omylem v časopise průměrném a nikdo si ho tam nevšiml. O pár let později měl stejný nápad jistý John Američan. Ten ale svůj „Převratný vzorec“ zveřejnil v časopise prestižním.
A hned bylo všechno jinak: Byla z toho světová sláva, výsledek se dostal do učebnic a svět ho zná jako „Američanův převratný vzorec“. Jen u nás k tomu přidáváme i Jendovo jméno, ale marně – světové komunitě je to jedno. Jenda Český o tuhle slávu přišel, ale poučil se: od té doby publikoval v těch správných časopisech!

Poučte se z příběhu také a posílejte své články rovnou do špičkových časopisů! Ať nedopadnete jako Jenda. Vlastně jsou pro to i další pádné důvody, uvedu jich dvanáct:

1. Víc očí víc vidí: Prestižní časopisy sleduje mnoho odborníků z celého světa, takže váš výsledek má větší šanci oslovit všechny specialisty i inspirovat kolegy, kteří pracují v příbuzných oblastech. V průměrném časopise ho sotva někdo objeví.
2. Lepší adresa budí důvěru: Čtenáři dobře vědí, že ve špičkovém časopise článek prošel náročným recenzním řízením, a proto mu dají víc šancí. U slabšího časopisu budou pochybovat, jestli vůbec stojí za přečtení.
3. Větší dopad a hodně citací: Článek v top časopise má vyšší šanci, že si ho kolegové nejen všimnou, ale i použijí
ve své práci a budou citovat. Tím roste váš skutečný přínos k rozvoji vědního oboru i celková váha vaší práce.
4. Špičkové recenze k vaší službě: Jen opravdu významný časopis si může dovolit pečlivě vybírat recenzenty. A připomínky těch, kteří vašemu článku rozumí a skutečně se mu věnují, jsou k nezaplacení. Možná to trochu zabolí, ale na konci budete mít lepší článek a někdy i výsledek.
5. Kvalitní recenzenti pomohou růst: Kvalitní recenzenti vylepší nejen posuzovaný článek, ale často vás naučí něco nového, a inspirují i vás k dalšímu výzkumu. A to se hodí pro další kariéru.
6. Jistota, že to má smysl: Důkladné recenzní řízení a následné reakce čtenářů z celého světa prověří, zda váš
výzkum skutečně dává smysl a přináší nové poznatky. Jako autoři často můžeme mít zkreslený pohled, takže názor nezávislých odborníků je neocenitelný.

7. Priorita je jen jedna: Publikace v uznávaném časopise je jasným důkazem, že jste daný objev přinesli jako
první na světě. Kdyby to věděl Jenda dřív, mohl si ušetřit zklamání.
8. Reputace se počítá: Kolegové, hodnotitelé i grantové komise sledují, kde publikujete. Publikace v prestižních
časopisech jsou pro ně signálem, že jste dobří a že vás vědecká komunita uznává. Navíc jsou publikace v kvalitních časopisech klíčovým kritériem při hodnocení výzkumníků – při kariérním postupu i odměňování.
9. Světová komunita čeká: Když o vás ví ti nejlepší v oboru, snáz se zapojíte do mezinárodních projektů. Můžete získat pozvání přednášet na prestižních konferencích, stáže u věhlasných skupin nebo přímo spolupráci se světovými hvězdami.
10. Učebnice a dějiny vědy: Originální objevy zveřejněné na nejvyšší úrovni mají velký vliv na budoucí výzkum –
a často se z nich stane to, z čeho se později učí další generace. Když váš objev inspiruje řadu kolegů, může vám to zaručit trvalé místo v učebnicích.
11. Sláva je atraktivní: Publikace ve špičkových časopisech vás vynese na vyšší úroveň nejen mezi kolegy, ale často i v očích studentů, doktorandů, postdoků, a také u vedení institucí. Budete atraktivní
a získáte tak větší prostor pro své další nápady.
12. Vyšší sebevědomí a motivace: Každá publikace v top časopise je obrovský úspěch. Budete si víc věřit a budete mít větší chuť do další práce.

Přiznejme si to hned na začátku: příprava grantové žádosti do prestižních soutěží, například o individuální projekty Marie Skłodowska-Curie Actions, granty Evropské výzkumné rady (ERC) nebo o jejich národních verze, je náročná a zabere hodně času. Konkurence je navíc obrovská a na první pohled se tak může zdát, že jde o nedosažitelný cíl. Někteří kolegové a kolegyně vám mohou tvrdit, že byste se namísto nejisté honby za vlastním prestižním grantem měli soustředit na „skutečnou práci“, jako je výuka, vedlejší hospodářská činnost nebo práce na jejich projektech. Přesto existuje nejméně pět přesvědčivých důvodů, proč se do toho pustit.

1. Nejste na to sami. Najděte a oslovte kolegy se zkušeností s těmito projekty. Možná vás překvapí, jak vstřícní a ochotní mohou být, a to i v seniornější fázi kariéry a mimo vaši výzkumnou bublinu. Mnozí se rádi podělí o své zkušenosti, upozorní na chyby, kterým je dobré se vyhnout (třeba že musíte zohlednit všechna hodnoticí kritéria, protože soutěž už nemá druhé “recenzní” kolo) nebo vám poskytnou vlastní úspěšné i neúspěšné žádosti. Ostatně i oni sami pravděpodobně v klíčových momentech své kariéry z podobné podpory těžili.

Silným spojencem je i ČVUT. Na Fakultě stavební běží od roku 2022 program podpory projektových návrhů, který mladým výzkumnícím a výzkumníkům umožnil připravit pět individuálních projektů doporučených k financování v mezinárodních soutěžích s úspěšností jen 10–15 %. V současnosti se tento model rozšiřuje na úroveň celé univerzity. Navíc je pro žadatele o granty ERC k dispozici celostátní tým odborníků, který poskytuje cílenou podporu napříč obory. I díky jeho pomoci dokázala Karlova univerzita v roce 2024 dosáhnout dvojnásobné úspěšnosti projektů oproti celoevropskému průměru. Všechny tyto zdroje jsou k dispozici, aby vás na náročné cestě přípravy projektu podpořily. Stačí se aktivně se zapojit a ukázat, že to myslíte vážně.

2. I neúspěch se počítá. Většina grantových žádostí nakonec financování nezíská, ale žádná z nich nemusí být napsána zbytečně. Samotný proces rozvíjí vaše dovednosti v plánování a prezentaci originálního výzkumu, tedy schopnosti užitečné v jakékoli profesní dráze. Zároveň je to ideální příležitost ujasnit si střednědobé a dlouhodobé cíle a začít budovat vlastní výzkumný program, na což v běžném provozu často nezbývá prostor. A že nemáte na přípravu projektu čas? Požádat kolegy a kolegyně o dočasnou pomoc s každodenními úkoly je přirozené a umožní vám se na projektovou žádost plně soustředit. 

A i když nakonec neuspějete, často získáte cennou zpětnou vazbu od recenzentů. Jejich postřehy vám dají jedinečnou příležitost návrh přepracovat a posílit pro příští pokus, třeba i v jiné grantové výzvě. Každá žádost vás něco naučí a pomůže vám rozpoznat oblasti pro osobní růst i další kariérní cestu.

3. Učíte se od nejlepších. Usilovat o prestižní granty není jen o získání finanční podpory. Je to také příležitost porovnat se s obdobně ambiciózními kolegy mimo „český rybníček“. Taková zkušenost bývá často nekomfortní, ale je nesmírně poučná a může vám zásadně změnit pohled na vaši dosavadní práci.

Vašemu úspěchu pomůže, když váš životopis nebude jen seznamem pozic a publikací, ale dokladem vašeho profesního růstu. Díky srovnání s nejlepšími se můžete učit, jak své přednosti zdůraznit tak, aby obstály i na mezinárodní scéně. Totéž platí i pro samotný návrh: měří se s nejlepšími projekty a posuzují jej špičkoví odborníci, což vám dává jedinečnou příležitost poznat, v čem vyniká a kde potřebuje posílit. To jsou poznatky, k nimž byste se jinak jen těžko dostali, a ze kterých můžete těžit v celé své další kariéře.

4. Budujete vlastní cestu. Podáním projektu uděláte první krok k tomu, abyste se vymanili ze závislosti na svých současných mentorech a začali řídit svou kariéru. Znamená to přechod od realizace výzkumu jiných k vedení vlastního.

Získání financování s sebou sice nese dodatečnou administrativní zátěž, ale zároveň je osvobozující: vy určujete priority, vybíráte spolupracovníky a přitom přirozeně rozvíjíte schopnosti vést tým. Intelektuální nezávislost je stejně důležitá jako ta finanční: učíte se nejen formulovat vlastní témata, ale i určovat směr, který inspiruje a podporuje profesní růst členů vašeho týmu. Převzít iniciativu, sdílet svou vizi a rozvíjet kontakty patří k podstatě vědecké práce. Toto je vaše šance definovat svou vlastní cestu.

5. Rozvíjíte profesní kontakty. Pokud je to možné, sdílejte své grantové návrhy, prvotní nápady nebo i neúspěšné pokusy s každým, kdo o ně projeví zájem. Taková otevřenost podporuje spolupráci a může inspirovat ostatní, a to i v oborech, které se na první pohled zdají vzdálené tomu vašemu.

Možná máte obavu, že sdílením vašeho nápadu riskujete jeho ztrátu. Ten strach je pochopitelný a nikdo vás do sdílení návrhu, do kterého jste vložili tolik úsilí, nutit nemůže. Často je ale přehnaný: podobné myšlenky napadnou víc lidí nezávisle a rozhodující bývá spíše schopnost je uskutečnit. Sdílení navíc vytváří záznam o vašem autorství a může vám přinést spolupracovníky, kteří vám pomohou projekt posunout dál. Velkorysost zpravidla přináší víc výhod než rizik.

Vědecká práce bývá často vnímána jako tichá, soustředěná činnost, jako čas strávený mezi články, daty, algoritmy a experimenty. Abychom posouvali poznání a porozumění vpřed, musíme však vědět, co se děje na hranici poznání a musíme být součástí rozhovoru – odborného dialogu. Právě k tomu slouží špičkové mezinárodní konference. Účast na nich znamená nejen možnost sledovat nejnovější výsledky, ale také být součástí celosvětové debaty o tom, kam má daný obor směřovat a proč.

Koncentrace inspirace a lidí
Na kvalitní konferenci se během několika málo dnů potkáte s tím nejlepším, co se v oboru děje. Nejde jen o samotné prezentace – ať už formou přednášek, posterů nebo dem – ale o celkovou atmosféru sdílení a otevřenosti. V jedné hale stojí vedle sebe průkopníci z akademie a výzkumníci z firem, které mění svět: např. na AI konferencích Google DeepMind, Microsoft Research, OpenAI, Boston Dynamics, Mobileye, Waymo, Zoox, Nvidia či Meta AI.

Z prezentací i neformálních rozhovorů poznáte, co už dnes funguje, co je na dosah a jaká témata se otevírají. Některé příspěvky vás ohromí svou elegancí, jiné vás přimějí zamyslet se, proč vás něco podobného nenapadlo dříve. A i když to možná zní překvapivě, právě tato intenzivní konfrontace s kvalitou je často důležitější než samotná publikace.

Dialog, ne monolog
Konference nejsou jen o tom „něco odprezentovat“. Jsou především o rozhovorech. Věda je i sociální záležitost. V posterové sekci, při obědě, na workshopu nebo v hotelové hale narazíte na lidi, kteří řeší podobné problémy jako vy, ale často z jiného úhlu, s jiným datasetem či kontextem. Toto neformální sdílení je nenahraditelné a často vám poskytne zpětnou vazbu, která vás posune dál než formální recenze v časopise.

Funguje to i naopak. Položení otázky přednášejícímu na konci přednášky či během diskuse u posteru je vhodným způsobem navázání bližšího kontaktu. Je jen velmi málo těch, kteří by neocenili zvídavou otázku. Na společenském rautu či večeři je pak snazší navázat na předchozí kontakt a přisednout si. I pro introverty.

Navíc: při osobním setkání vzniká důvěra. Kontakty, které navážete na konferencích, se často později hodí – při hledání výzkumných spoluprací, plánování postdoku či sabbaticalu, při přípravě konsorcia pro mezinárodní grant nebo i při hledání zaměstnání. Spojení přes LinkedIn pak kontakt jen potvrdí. Vědecký svět je překvapivě malý a osobní vazby hrají důležitou roli.

Přehled bez zbytečných hodin googlení a diskusí s AI pomocníky
Další obrovskou výhodou je přehled o aktuálním stavu ve vašem oboru. Špičkové konference si dávají záležet na výběru příspěvků. Konkurence je obrovská a kvalita je důležitá nejen pro reputaci, ale i pro přilákání kvalitních účastníků. Pro vás to znamená, že během několika dní získáte ucelený pohled na to nejnovější, co se v oboru děje, bez nutnosti pročítat a filtrovat stovky článků na arXivu.

Jak konferenci vybrat
Důležité je konference vybírat pečlivě. Prostor vědeckých publikací (jak časopisů, tak konferencí) je dnes zahlcen průměrnými i podprůměrnými výsledky. Některé akce (i časopisy) jsou organizovány spíše jako komerční podniky, kde hlavním cílem je vybrat poplatky od autorů a účastníků, než sdílet kvalitní vědu. Často zneužívají důvěryhodně znějící názvy nebo zkratky.

Naopak ty skutečně prestižní konference v oblasti AI, strojového učení a robotiky, např. NeurIPS, ICRA, CVPR, AAAI či ICLR, mají jasná kritéria a přísná recenzní řízení, která zajišťují vysokou úroveň. Dobrým příznakem kvality jsou lidé z programového výboru či pozvaní řečníci. jejich práci byste měli znát. Dobrým příznakem kvality jsou lidé z programového výboru či pozvaní řečníci. Ty byste měli znát, resp. jejich práci. Často jsou to autoři přelomových článků a/nebo zakladatelé úspěšných hi-tech firem. Mohou pomoci i externí metriky, používejte však s rozumem, resp. s dobrou znalostí oborového kontextu. Viz https://portal.core.edu.au/conf-ranks/ či https://scholar.google.com/citations?view_op=top_venues.

Proč publikovat právě tam
Publikace na špičkové konferenci má okamžitý dopad. Vaši práci uvidí stovky, někdy i tisíce lidí z vašeho oboru. Na rozdíl od článku v uzavřeném časopise je prezentace na konferenci živým vstupem do aktuální diskuze. Získáte okamžitou zpětnou vazbu, váš článek bude citován, diskutován a může být začátkem nového výzkumného směru. Mnoho oborů (zejména v AI, ML či robotice) dnes navíc považuje publikace na špičkových konferencích za hlavní měřítko vědeckého výkonu.

Ještě jeden přínos…
Naučit se prezentovat vlastní práci před cizím publikem, vypořádat se s otázkami i s kritikou, získat zpětnou vazbu od někoho, koho jste doteď znali jen z článků a učebnic.
To všechno jsou zkušenosti, které člověka posunou mnohem dál než další měsíc u monitoru. Člověk si uvědomí, že i „velká jména“ jsou normální lidé, velmi zvídaví, důslední a ochotní diskutovat. Z praktického hlediska je také významná existence pevného data, do kterého musí být článek připraven a odeslán do recenzního řízení. Pomáhá to časově práci strukturovat. Účast na kvalitní konferenci je časová, finanční i intelektuální investice. Ale je to investice, která se téměř vždy vyplatí. Rozšíří vám obzory, propojí vás s komunitou
a pomůže vám lépe pochopit, kam směřuje světový výzkum. Pokud se navíc rozhodnete publikovat, přispějete sami do této diskuze a stanete se její součástí.

ČVUT je technická univerzita. Je to v podstatě křižovatka milovníků techniky a různých hračičků v české kotlině. Kdo jiný by měl produkovat aplikační výsledky, které by průmysl odkoupil nebo které by se staly základem startupů?

Aplikovaný výzkum je těžko uchopitelný pojem a nemá přesnou definici, přesto se
však o jeho vymezení pokusíme. Oproti základnímu výzkumu je od počátku zaměřen
na relativně rychlé řešení konkrétního problému přinášejícího hmatatelný užitek,
pořád však obsahuje základní atribut výzkumu: inovaci. Základní výzkum například
popíše vlastnosti a přípravu nového materiálu pro lehké baterie, aplikovaný výzkum pak tyto poznatky využije a doplní tak, aby bylo možné z nového materiálu baterii vyrobit. Její umístění a přichycení na elektrokole už výzkumem není, neboť nepřináší nové poznatky.

Aplikovaný výzkum je proto nedílnou (a často dominantní) činností technických univerzit. Na první pohled má jen výhody: otevírá nové výzkumné problémy, které jsou inspirací pro základní výzkum, kombinuje publikační činnost s praktickými výstupy, otevírá větší množství příjmů z grantů až po přímé financování průmyslovými partnery a tvoří podhoubí pro vznik startupů a spin-off firem.

V praxi však tento model může zdegenerovat na pouhé získávání státních dotací s firmami, pro něž je hlavním cílem jen dotace a ne možnost vydělat na výsledcích výzkumu. Tomu bohužel napomáhají i systémy některých hodnocení, která se zaměřují hlavně na objem získaných dotací místo toho, jaké výsledky za ně byly dosaženy. Dalším velkým problémem je častá absence výzkumné složky, kdy se místo aplikovaného výzkumu a souvisejícího vývoje dělá jen rutinní vývoj nebo měření. Firmy si zadávají práci proto, že jsme levnější než trh a často máme pro ně nedostupné přístroje pořízené z peněz daňových poplatníků. To pak nejen degraduje naši činnost na pouhý servis, ale rovněž křiví trh.

Pojďme se v pár bodech zamyslet nad tím, jak spojit výzkum s aplikacemi tak, aby z toho měli všichni zúčastnění maximální prospěch.

Specifikace toho, co chceme řešit
Je těžké vyřešit daný problém a je nemožné vyřešit nedefinovaný problém. Neboli pokud
máme nějaký základ inovace a chceme ji převtělit v produkt, zaměřme se na to, co
budou jeho základní vlastnosti, k čemu bude výsledný produkt potřebný a jakou úsporu
času/peněz nebo jinou radost přinese koncovému uživateli. Buďme rozhodní. Vyberme
si ten jeden jediný produkt, na kterém chceme teď pracovat.

Analýza trhu
Nenalhávejme si, že trh dobře známe. Je potřeba naši „hýčkanou“ inovaci konfrontovat
s realitou. Světová ekonomika je hospodská rvačka. Opravdu neexistuje žádný produkt,
který by byl tomu našemu podobný? Víme, co má konkurence a na čem pracuje?
Pokud už spolupracujeme s průmyslovým partnerem, tak obvykle tyto informace dodá.
I tak je však dobré si novost a inovativnost neustále ověřovat, je to naše největší konkurenční výhoda.

Identifikace týmu a realizace
Větší výzvy je dnes téměř nemožné řešit bez zapojení výzkumníků a techniků z různých
oborů. Ty musíme oslovit a mnohdy i přilákat. Univerzita je skvělé prostředí,
a na ČVUT najdeme vynikající odborníky téměř na vše. Nesnažme se dělat všechno
sami, najděme spolupracovníky, s nimiž zrealizujme naše vysněné dílo. Nejvyšší přidaná
hodnota aplikace je mnohdy v komplexním řešení, ne v jednotlivostech.

Otestování výsledku
Naším cílem zde není plné uvedení produktu na trh, ale otestování našich nápadů
v omezeném rozsahu. Musíme zjistit, zda se uživatelům naše inovace líbí a jsou ochotni
za ni zaplatit. Právě to nám pomůže při komercializaci naší práce. Některé nápady
budou lepší a některé horší, ale bez prototypu v rukou uživatele to nezjistíme. Často
také zjistíme, že náš produkt není životaschopný, a pak je potřeba v sobě najít sílu
práci ukončit. Odměnou nám bude získaný čas a zkušenost, díky které bude náš další
výzkum mnohem efektivnější. Každý děláme chyby, ale jen hlupák se z nich nepoučí.

Prezentace výstupů
Výhodou aplikovaného výzkumu je velmi snadné prezentování jeho výsledků veřejnosti.
Sociální sítě jsou samozřejmostí, ale nepodceňujme ani tradiční média, vždyť
třeba Události na ČT sleduje přes 750 tisíc lidí každý den. Média nejsou nepřítel, ale
spolupracovník – musí o něčem mluvit, tak proč ne o našem vynálezu? A nezapomínejme
ani na vědecké publikace a prezentace na konferencích – špičkové firmy si
nás často najdou podle „vědeckých“ článků. Nevěřte tomu, že aplikovaný výzkum je tajný
a z principu nepublikovatelný. Ve skutečnosti je to spíše naopak, a když už máme
pracovat na něčem, o čem nesmíme mluvit, tak si za to nechme hodně zaplatit.

Spolupracujme s inovativními firmami a jejich nejlepšími výzkumníky, vývojáři
a produktovými manažery. Právě oni jsou důležití pro analýzu trhu na začátku a uvedení
produktu na trh v závěru. Cesta k uvedení inovace do praxe bude určitě vyžadovat obrovské úsilí, velkou flexibilitu, hodně obětí a tvořivý přístup k řešení
problémů v různých fázích vývoje. Přesto to bude určitě něco, na co nikdy nezapomeneme.

Hodně štěstí při realizaci vašich aplikací přejí Zdeněk Hanzálek a Tomáš Polcar.

Otevřená diskuze – podělte se s námi o své názory

Autoři tohoto seriálu i redakce Pražské techniky vítají názory k tématům jednotlivých článků, postřehy začínajících vědců i těch zkušených. Diskuse je otevřena zde, počítáme s tím, že reakce čtenářů přineseme i na stránkách univerzitního časopisu.

Pokud chcete sdílet zpětnou vazbu k více tématům nebo článkům, odešlete prosím pro každé z nich samostatný příspěvek pomocí stejného formuláře. Vaši zpětnou vazbu předáme příslušným autorům vybraného článku a také redakci časopisu Pražská technika.